Prosinec 2011

Vyhodnocení třídění SB

26. prosince 2011 v 15:16 | Yuuki |  Oznámení pro SB
Už ani nevím, kdo byl moje SB, takže tu napíšu pouze ty, kteří jsou. :) Něktěří se nezapsali a přesto si je nechávám. Dobrá vůle. :D

Onee-chan
Yami - Yami už možná nemá blog, ale pořád je to moje onee-san! :3
Shinara-chan - Shinara-chan má teď čestné místo v "Onee-chan". Zaslouží si to! :3
Lampička - A nemít tady i Lampičku... to by byla panečku ostuda! :D

Top SB

Normální

Nové SB (v seznamu budete zařazeni do normálních)

Oukej. Teď mám krásně málo SB, takže se mi to bude pěkně obíhat. :D Takže jsem schopná obíhat vždy, když tu budu. ^w^ Budu se tedy snažit denně. :)

Helou.

26. prosince 2011 v 14:39 | Yuuki |  Můj deníček
http://images4.fanpop.com/image/photos/22400000/Natsu-gifs-natsu-dragneel-22493958-498-290.gif(Narazila jsem na ní v jednom AMV. Nutí mě vzpomínat, ale což. Líbí se mi.)

Tohle se stalo ve... čtvrtek... a v pátek.
"Tak poslouchej, holčičko! Notebook ti vrátím nejdřív tak po vysvědčení a to jenom pokud budeš mít samý jedničky!"
Aha. Takže nikdy. "Hm," zněla moje nezaujatá odpověď. Snažila jsem se ji nevnímat. Protože kdybych se rozbrečela, tak by mě akorát zmlátila.
"Budeš na mě i na tátu hodná, budeš makat až se z tebe bude kouřit a potom, možná potom ti ho vrátím."
"Hm..."
"Přinesla sis tu němčinu?"
"Jo," pípla jsem.
"Tak mi jí dej, já tě vyzkouším."
"Hm..." Sáhla jsem pod ní a strčila jí ten sešit až před nos. Otevřela jsem ho a ukázala jí, z čeho mě má vyzkoušet. Uměla jsem to. Učila jsem se to celej den. A to ji naštvalo. Samozřejmě. Začala mě nesmyslně zkoušet z lekcí, které jsme ještě neměli. Pak mě seřvala, že to neumím, ačkoliv jsem poznamenala, že tohle jsme ještě nebrali. Začala na mě řvát ještě víc a pak mě poslala, ať se to okamžitě naučím. Vzala jsem si sešit a potichu za sebou zavřela dvěře pokoje. Nejradši bych s nima flákla, ale to by pak macecha flákla se mnou.
"Fajn, to dám," šeptala jsem. "Ja wa nun, ..." Dopr! "Nuun." A už to tu bylo. Asi po pěti minutách jsem si uvědomila, že se dusím, nemohla jsem dýchat. Polštářem jsem si zacpávala pusu, aby to macecha neslyšela a nepřizabila mě. Nos jsem měla plný rýmy, takže jsem nedejchala. A došlo mi to až když mě strašně rozbolela hlava a ztěžkly mi oči. Fuu. Hezkej způsob, jak se zabít. o.O" No nic. Moje pitomost!
Jakž takž jsem se to naučila. Řekla mi, že horší dítě nikdy neviděla a ať si jdu lehnout. Vděčná jsem padla do postele a okamžitě usnula. A zdál se mi sen. Hnusnej sen. Ohniváček mě obviňoval z toho, že ho už nemám ráda. Potom se otočil a odešel. Chtěla jsem za ním běžet a říct mu, že nevím, co to mele, ale chytily mě nějaký kořeny, nebo co to bylo. Flákli se mnou o zem a pak mě stáhly do bažiny. Utopila jsem se. Konec. Ale... nejhorší byly ty Ohniváčkovi slzy.
Byl to jenom sen, na to nezapomínej.
Probudila jsem se se slzama v očích. "Bože, prosím, ať už se mi nic takového nezdá!" zamumlala jsem a zase sebou plácla do postele.
Kdybych mohl, tak bych rád rozhodoval o tom, jaké budeš mít sny.
Jistě. To by byly jenom o tobě, že?
Ale né! Občas bych tam přidal i... třeba Lojzu. Tota... nebo ty tvé nové lásky. ^^
O těch zatím pomlč. To bude překvápko. >:D
Zdál se mi skvělej sen. Macecha odjela někam daleko, prej, že už se nikdy nevrátí. A táta mi pak vrátil notebook! :3

Probudilo mě klepání na dveře. "No?" zamumlala jsem v polospánku. Byla jsem zvyklá na jiné buzení. Macecha ze mě vždycky strhne peřinu a otevře okno dokořán. Tohle nemohla být ona. Jedině, že by jí ruplo v bedně.
Dveře se otevřely a dovnitř vešel táta a to, co držel... Zalapala jsem po dechu. Jistěže. Je to jenom sen. Ohniváčku? Štípni mě.
Yuu, proč bych to dělal?
Spím.
Ne, jsi vzhůru. o.O"
Aha... "Co to je?"
"Nesu ti tu tvojí krabičku."
"Cože? Proč?" Usilovně jsem mrkala, protože se mi do očí nařinuly slzy. Ale tentokrát slzy radosti.
Pokrčil rameny. "Protože tě mám rád. Máš radost?"
Natáhla jsem ruku a on mi podal černofialovou brašnu. "Mhm. Mám. A jakou." Víc jsem mu říct nemohla. Nejsem zvyklá tak hodně projevovat vděk. Příjde mi to trapné. Tak jsem si ho alespoň ještě přitáhla k sobě a pořádně ho objala. Snažila jsem se přitom, aby se mé slzy nedotkly jeho tváře a on tak nemohl poznat, že brečím. Měla jsem totiž ještě zatažené závěsy, tak moc nebylo vidět.
"Tak se ještě vyspi, já jdu dělat salát."
Šťastná jsem usnula s brašničkou v náručí.

Probudila jsem se asi tak za hodinu. A došlo mi pár věcí. Co na to říká macecha? To mě přinutilo vstát a prozkoumat... terén.
Od táty jsem zjistila, že je macecha pryč. A že se bojí stejně jako já, co se stane, až se vrátí.

Ehm. Totálně zuřřila, ale mně jenom ledovým hlasem řekla, že až začne škola, tak se s ním můžu rozloučit.

Tohle se stalo... o Vánocích, milí drazí, představte si to...
Vánoce. Není to skvělej svátek? Možná trochu. U táty byly Vánoce už ráno, protože táta šel do práce po obědě a vracel se až pozdě večer. U mámy to bylo normálně v pět hodin.
Hm. Takže co jsem dostala. Převážně hadry (to je prosím pěkně oblečení, ne ty hadry, s kterýma se utírá podlaha... i když, s tímhle bych taky klidně mohla vytřít podlahu). Pak mangy, s čehož jsem měla neskrývanou radost. Vybrala jsem si jaké chci. A zase se zamilovala. Jmenuje se Hal. A je skvělej. Někdy vám o něm povím víc. Ale teď tu byl před chvílí táta a oznámil mi, že se se mnou bude celý prázdniny učit a že si mám přinýst všechno učení a žákajdu. To je v prdeli.
Moch mi to říct taky někdy jindy. Měla jsem tak dobrou náladu. A teď tu brečím. Zase. A omlouvám se za ty chyby a překlepy, co jsem tu zase určitě nasekala, ale nemám náladu to po sobě zase číst.
Hmm. Bye-bye.

V koncích

21. prosince 2011 v 19:00 | Yuuki |  Můj deníček
(Mám na mobilu všechny písničky s Fairy Tail. I tuhle. A teď je pořád poslouchám. Sice mě to ničí ale co.)

Ach jo.
Ach jo.
Ach jo.

Mohla bych to tu psát donekonečna. Ale... mám málo času. Takže rovnou k věci. Nepřišlo vám divný, že tu nejsem tak dlouho, když už se skoro neučí? V pátek mi macecha zabavila notebook. A nevím proč! Celej tejden jsem se snažila, na ntb. nevlezla! A dostala jsem dvě jedničky z matiky! To jsou moje první jedničky z matiky! Pak jsem ještě dostala jedničku z ájiny, chemie a češtiny! Tak proč?
Poprosila jsem Lampičku, aby sem napsala, ale ona mě upozornila, že sama neví, jestli se sem dostane.
Tohle jsou moje nejhorší narozeniny! Fakt že jo! Minulej rok jsem si myslela, že horší to bejt nemůže! Ale může! A jak! Nechci vědět, jaký budou příští rok. To mě vyhodí na ulici, ne?
Omlouvám se. Za všechno. Že tu nemůžu bejt, že si jenom stěžuju, že se chovám jako idiot. Nevím, kdy mi ho vrátí...
U mámy to bylo lehký. Stačila výmluva, že si musím udělat nějakou prezentaci nebo tak. Ale macecha ta mi řekne, že mám smůlu. A tím je hotová.
Bože.
Snad ho dostanu. Prosím! Alespoň... ať mi ho daj o Vánocích. Prosím.
Vysílala jsem prosby k Jashinovi. Psala na papír... věci. Volala Ohniváčka. Přečetla tunu knížek. Napsala tunu povídek o smrti. Brečela. Šeptala, ať si mě Nuun vezme k sobě.
A pak brečela.
A pak jsem mlátila do zdi.
A pak mi začala týct krev.
A pak jsem se schoulila do postele a v slzách usnula.

Takhle teď vypadaj moje dny...

Moc se rozepisuju! Táta se určitě brzo vrátí! Vymluvila jsem se mámě, že jdu ke kámošce, protože mi musí vysvětlit něco z matiky. Volala jsem si s tátou a náhodou jsem se ho zeptala, kde je. Řekl, že na pivu. Zeptala jsem se ho, kdy se vrátí, protože bych k němu chtěla jít. Divil se, ale řekl mi to - do půl hodiny.
Už je to dvacet pět minut, co tu jsem. Musím jít.
Je mi líto.
Za chvíli budu muset jít zase k tátovi a budu zase trpět. Ale za tohle to stálo.
Mějte se... líp než já. ^^

Když to tak vezmu... mohlo by to být i horší

12. prosince 2011 v 22:09 | Yuuki |  Můj deníček
(Two Minds, One Soul. DOKONALOST! ♥)

T-t-tadaima.~
Poslední dobou chci toho tolik říct. Ale kdybych tu měla říct úplně všechno, tak píšu do večera a blog mi tu nemilosrdně napíše, že jsem přesáhla limit a že je povoleno tolik a tolik znaků.
Fajn, jsem neskutečně ráda, že jsem konečně doma a že mám za sebou první z nejhorších dnů. Úplně nejhorší je asi úterý. Ale osm hodin máme v pondělí, úterý a středu... Hm. Nejhorší je úterý... i když v pondělí je zas tělák... ale... nejhorší je úterý a basta!
Vím, že samochvála smrdí, ale musím se pochválit za včerejšek, že jsem to všechno stihla. Celej víkend, co máma byla pryč, mě táta nutil učit se matiku. Je poslední dobou nějakej nevrlej a pozoruje to i máma. Pořád se mi nabízí, jestli se nechci učit, ale já myslela, že mi to vysvětlí!
"Tati, já to z tý učebnice nechápu."
"Hm. Dobře, takže... Krychle je..." začne číst text z učebnice. "Teď vypočítej tenhle příklad," řekne mi poté, co ten text dočte. Ehm. ALE JÁ UMÍM ČÍST! Jistěže! Jsem jihočeskej čtenář roku, doprkna! Ale nechápu to! Ale né... on mi to prostě přečte znova a čeká, že když mi to přečte on, tak mi to okamžitě všechno naskáče do hlavy...
Ale stihnout tolik popisů, i když jsem byla na prášky a odvoz do léčebny... Fuu. Ohniváček mě chválil.
A ty to tu všechno zase musíš vykecat.
Jistěže. Jako předtím. Je to moje tradice. A vůbec - tohle je můj deníček! Jinej nemám.

Doprkýnka!
Yuu-chan, bylas tak roztomilá!
Ehm. Ne. Můj krk to schytal. Asi jsem to fakt potřebovala. Usla jsem. Na hezký dvě hodiny. No nic. Pokud by to někoho zajmalo, tak tenhle článek jsem začala psát lehce před šestou. E-etoo... a já už vlastně ani nevím, co jsem chtěla říct. Hm. Ještě vám řeknu, co bylo dneska ve škole... až se napiju.
Dneska byl... no... celkem pohodovej den. Ale osm hodin. Oukej. První hodina - matematika. Achich jo. Moje nálada rapidně klesla hned o první hodině. Vůbec jsem nechápala, co nám tam vykládá! Nejlepší učitel je stejně Lampička! ^^ Druhá hodina - ... e-etoo... co bylo potom? Němčina. To ušlo. Dělali jsme nějaký projekty. Třetí hodina - chemie. To máma stejnou učitelku jako na matiku... a zase jsem nechápala, co tam mele. No jo. Chyběla jsem. Ostatní dostali výsledky nějakýho testu, z kterýho bych já s přehledem dostala kuli. A ani jim se očividně moc nepovedl. Čtvrtá hodina - ... etoo... co bylo, kruci?! Ájina! To jsme dělali něco v učebnici a já u toho málem usla nudou. Pátá hodina - zemák. Konečně jsme skončili brát tu pitomou Ameriku a přešli jsme... NA ASII! :3 A já si asi poprvé v životě napsala pořádný nápis. ^^ :D Šestá hodina - pauza. Spala jsem. Sedmá a osmá hodina - tělák. Smrt. Běhali jsme... myslím, že tomu říkal sprint. Doprkýnka! Jemu se to povedlo za jedenáct vteřin a nám muselo za dvanáct, když jsme chtěli jedničku. Jeden pokus byl nanečisto, druhý na známku a třetí byl pokud jsme si to chtěli vylepšit. První pokus jsem nebrala, tak vážně a běžela jsem si to pohodovou chůzí, ale stejně jsem se přerazila. Ti idiotky jménem příšery (nic vhodnějšího se mi nenabízí pokud jde o ně) mi nastavovaly nohy! Druhej pokus - snažila jsem se, co jsem mohla. 12, 84. To mě vycházelo na dvojku, byla jsem sama se sebou spokojená. Ale chtěla jsem si to ještě zkusit vylepšit. = 3. pokus - Stihla jsem tý děvce šlápnout na nohu a ještě doběhnout s časem 12,04. Jistě, kdybych její přítomnost přehlídla a tu nohu přeskočila, tak jsem mohla mít jedničku, ale dvojka je pěkná známka... i když... o 0,04! Grr! A to je... všechno.
Aww. Ještě jsem tu zapomněla zmínit něco. Učitelka na matice na mě byla celkem hodná. Ale asi to bylo kvůli tomu, že jsem chyběla. Připravila mě o pětku do sbírky. A řekla mi, že mě zítra vyzkouší ze vzorečků. Chansu!~ Jop, mám šanci! Šanci dostat jedničku, pokud mě nějak nezaskočí.
Zítra je úterý. Zase máme osm hodin. Potom ještě přežít osm hodin, co máme ve středu, čtvrtek je pohodovej, jelikož mají kluci tělocvik, tudíž my máme pouze pět hodin, stejně jako mají kluci v ponděli pět hodin a potom v pátek šest hodin. A potom zasloužený odpočinek! :) (Věděli jste, že Yuuki svýma smajlíkama podporuje Voldyho? ;D) Bože, bože, to už je deset. No, půjdu na sebe zase pustit proud pořádně horké vody, připadám si zas nějaká vychladlá. A unavená. Pokusím se jíst spát brzo, ale ještě juknu na tu matiku. Na popisy mi asi čas nezbyde... takže se omlouvám.
Yuu-chan? O čem se ti dneska zdálo?
O Lojzovi a tobě.
Něco úchylnýho? OwO
Bože, bože.~ Ne, zdálo se mi, že spolu pobíháme na louce a všichni... jsme mladší. A děsně roztomilý.
To musel být krásnej sen. ^^
Taky že byl.
Sayo minna-san. ^^

Agni

11. prosince 2011 v 14:54 | Yuuki
http://cdn.myanimelist.net/images/characters/12/70191.jpgAgni přichází se svým pánem do Anglie hledat Meena. Je mist v indické kuchyni, ale ještě působivější, než jeho kuchařské dovednosti, je jeho schopnost bojových umění. Má neuvěřitelně silnou pravou ruku, kterou má po většinu času obvázanou. Je velmi skromný a vrdí, že není ani zdaleka tak dobrým sluhou jako je Sebastian.
Princ Soma ho zachránil, když měl být pověšen. Agni mu za to slíbil, že mu bude věrně sloužit ve jménu boha. Agni však tuto podmínku zcela nesplnil, protože věří, že bůh je v samotném princi, tudíž neslouží ve jménu boha, ale samotnému bohu.

Usui Takumi

11. prosince 2011 v 14:22 | Yuuki
http://cdn.myanimelist.net/images/characters/5/77435.jpgVěk: 17
Třída: 2-2
Datum narození: 27.dubna
Výška: 186 cm
Hmotnost: zapomeňte, zas tolik se toho nedozvíte! :D
Krevní skupina: O
Oblíbená věc: Pozorování

Usui je jedním z nejoblíbenějších kluků na Seice. Vypadá, že nemá o nic zájem a raději jenom pozoruje, jak se věci vyvíjí. Jeho zájem o Misaki se postupně vyvíjí, až se do ní zamiluje. Usui zjistí její tajemství (že je maidka), ale rozhodne se ho udržet. Zatímco ona jeho chování bere pouze jako obtěžování, on ji hlídá, ochraňuje, nabízí zasvěcené rady, jak se efektivně a spravedlivě vypořádat s kluky v Seice. Zdá se, že je jediný kluk na škole, který s ní dokáže mluvit jako rovný s rovným.
Usui má staršího bratra a žije sám v bytě.

Misaki Ayuzawa

11. prosince 2011 v 13:59 | Yuuki
http://cdn.myanimelist.net/images/characters/14/87812.jpgVěk: 16
Třída: 2-1
Datum narození: 29. září
Výška: 160 cm
Váha: 49 kg
Krevní skupina: B
Speciální dovednost: Aikido
Oblíbená činnost: snažit ze všech sil

Misaki je hlavní postava Kaichou wa Maid-sama!. Žije sama se svou matkou a mladší sestrou Suzunou, otec je opustil, ale dluh po něm zůstal.
Chodí do střední školy Seika, bývalé chlapecké školy. Nyní je tam 80% chlapců a 20% dívek. Misaki se tvrdě dopracovala až na prezidentku studentské rady s účelem "dívky chránit".
Misaki má tajemství. Chce pomoci splatit dluh a proto pracuje... jako maidka! Nechce, aby jí někdo ze školy takto viděl, protože se bojí, že by mohla takto ztratit svou autoritu.
Je jí šestnáct let a má praxi v aikido (bojové umění/sebeobrana).

Walker Yumasaki

11. prosince 2011 v 13:40 | Yuuki
http://cdn.myanimelist.net/images/characters/14/76250.jpgStejně jako jeho kamarádka Erika, je i Walker velmi vášnivý otaku a čtenář mangy. On a Erika jsou skoro vždy spolu.
Na první pohled působí bezstarostně. Vždy si na tváři drží hloupý úsměv. Ale ten úsměv může skrývat více, než se na první pohled zdá. Stejně jako Erika je i on velmi záhadná osoba.

Shizuo Heiwajima

11. prosince 2011 v 13:17 | Yuuki
http://cdn.myanimelist.net/images/characters/5/110552.jpgVýška: 185 cm
Hmotnost: 70 kg
Krevní skupina: 0
Datum narození: 28. ledna
Věk: 24
Hobby: vyhřívat se na sluníčku
Věci, které má rád: Běh, knihy, relaxace
Věci, které nesnáší: Izaya Orihara, násilí, hazardní hry
Jídlo, které má rád: mléko, mléčné výrobky, dezerty (sladkosti obecně)
Jídlo, které nemá rád: vše, co je hořké
Oblíbený citát: "Nesnáším násilí."

Muž, který je vždy vidět ve slunečních brýlích a barmanském obleku. Ačkoliv je velmi tichý, když se naštve, bojuje s neuvěřitelnou silou. I přes jeho jednoduchou a nerafinovanou bojovou dovednost je považován za nejsilnějšího člověka v anime.
Shizuo pracuje jako bodyguard pro výběrčího dluhů v Ikebukuru a opravdu velmi nesnáší Izayu. Má mladšího bratra Kasuka, dlouho se zná s Celty a jeho jméno se dá doslovně přeložit jako "klidný člověk", nebo také "ostrov míru".

Shinra Kishitani

11. prosince 2011 v 11:01 | Yuuki
http://cdn.myanimelist.net/images/characters/9/78385.jpgVýška: 178 cm
Váha: 60 kg
Krevní skupina: AB
Datum narození: 2. dubna
Věk: 24

Mladý lékař, který žije v podzemí s Celty. Většinou zůstává doma a nosí bílý plášť lékaře, i když není v práci. Chodil do stejné základní školy jako Shizuo a Izaya. Jeho otec byl také lékař. Shinra se jako dítě účastnil operací po jeho boku, nejpozoruhodnější byla pirva Celty, kde se také poprvé Shinra a Celty potkali.